Schované vlajky

Vracím se zpátky do školy. Do uzavření volebních místností stále zbývá asi hodina. Začíná znovu pršet. Podívám se na oblohu. Na východě je černo. Bouřka, která byla před pár hodinami tady, teď řádí někde sto kilometrů dál. Když procházím vrátnicí, všimnu si české a unijní vlajky, jak jsou rozloženy na kulatých stolech v prostoru školní kavárny. První, co mě napadne, že se možná během silného krupobití utrhly nebo jinak poničily a pan školník je sem zatím dočasně uložil. V tom ho vidím jít proti mně.

„Ty vlajky musely pěkně zmoknout během té průtrže,“ snažím se nepřímo zjistit, proč jsou tady a ne na stožárech před školou. „Ale, volali policajti, že je máme na noc sundat.“ „Proč? Aby je někdo neukradl?“ „No, asi,“ odpovídá a odchází. Znovu se na obě vlajky podívám a sám sebe se ptám, co je to za zemi, když se v ní musí na noc schovávat její vlastní vlajka.