„Jo, víš, co mně přines?“
„Co?“
„Jestli někde dostaneš koupit pomlázku, tak mi ji kup, abych tady v pondělí mohl vymrskat sestřičky.“
*
Stál jsem na zastávce tramvaje ještě s několika dalšími lidmi a prohlížel si velikonoční výzdobu v květinářství naproti. Mezi výzdobou jsem zahlédl i pletené pomlázky a šel se podívat blíž. Byly jich tam desítky, všelijak zdobené, různých délek a stylů pletení. Na největších, dvoumetrových pomlázkách byla uvázána barevná vajíčka všech velikostí, od slepičí po pštrosí. Výzdoba to byla opravdu krásná. Koupil jsem asi třiceticentimetrovou žílu a vrátil se na zastávku.
Díval jsem se směrem, kterým měla přijet tramvaj, když jsem uslyšel ránu. Otočil jsem se a uviděl kutálející se vajíčka. Spousta z nich se při tom pádu rozbila. Podíval jsem se po ostatních lidech, co čekali na zastávce. Nikdo se ani nepohnul. Podlezl jsem zábradlí mezi kolejemi a šel ta rozkutálená vajíčka sbírat. Na zemi jsem našel i spoustu suvenýrů, kterými byly pomlázky také ozdobeny. Ty, co zůstaly celé, jsem sesbíral také. Když jsem skončil a zamířil do květinářství, přijela tramvaj. Lidé nastoupili, tramvaj zavřela a odjela.
Vešel jsem dovnitř. „Spadla vám výzdoba. Posbíral jsem, co se dalo.“
„Děkuju vám,“ odpověděla prodavačka.
„Nemáte za co.“ Vyšel jsem ven a za chvíli ji viděl, jak znovu před květinářství aranžuje vajíčka.
Začal jsem se dívat směrem k tramvaji a zabředl do myšlenek, takže ani nevím, kolik minut uběhlo, než přijela další tramvaj. Nastoupil jsem do ní a odjel do nemocnice.