Poslední léto

Seděli na lavičce a mlčeli. Večerní slunce se jim opíralo do zad a příjemně je hřálo. V tichosti si ten okamžik vychutnávali. Věděli, že tohle je jejich poslední společné léto.
Od chvíle, kdy bylo jasné, že se blíží konec, si spolu více rozuměli. Už se nehádali. Dokonce začali jeden druhého respektovat. Proč tomu tak nemohlo být před tou nemocí?
Starší muž z ničeho nic vstal. “Jdu dovnitř,” pronesl a pomalu vešel do domu.

Zpráva

“Právě to přišlo,” odpověděl a vyzval ji, aby se posadila.
Ještě to nebyla ani hodina, co k němu přišla na odběry a teď tu opět sedí v jeho ordinaci a netrpělivě čeká, co jí řekne.
Četl si tu zprávu pořád dokola a přemýšlel, jak jí to oznámí. Možná by bylo lepší, kdyby to nevěděla. Za chvíli to ale uvidí na vlastní oči. Teď už nemá význam cokoliv zatajovat. Zvedl hlavu a podíval se jí do očí.
“Zbývá vám týden,” pronesl tiše.