(pokračování příběhu Cestování se Student Agency (po 10 letech))
Nedalo mi to a rozjel jsem se k hotelu Grand v Brně, k předprodeji jízdenek Student Agency, abych se tam na ztracenou tašku zeptal. „Prosím Vás, včera jsem jel v 15 hodin autobusem z Prahy, linkou do Budapešti, vystoupil tady v Brně a zapomněl v autobusu tašku. Nevíte, kde je ten autobus teď?“ zeptal jsem se muže v okýnku. Muž se podíval na displej před sebou a potom zpátky na mě.„Ten autobus vyjel v 9:30 z Budapešti a za patnáct minut bude tady. Má číslo 95. Zeptejte se řidiče.“Poděkoval jsem mu a říkal si, jaké to mám ale štěstí, že jsem zrovna teď tady. Během čekání jsem mimo jiné přemýšlel, proč mi informaci o tom, kdy se autobus vrací a bude v Brně, neřekli oba operátoři na infolince. Asi proto, že jsem se jich na to neptal.Když autobus zastavil a řidič otevřel dveře, promluvil jsem na něj.„Dobrý den, promiňte, já jsem s vámi jel včera z Prahy v 15 hodin a …“„To je ta kabela?“ zeptal se, aniž bych to stačil dopovědět.„Ano,“ odpověděl jsem.Řidič na to otevřel úložný prostor a tam, stranou od ostatních zavazadel, stála moje taška.„Už jsem si říkal, co s ní.“„Děkuju vám, “ řekl jsem. A to děkuju jsem potom ještě nejmíň třikrát zopakoval.Usmál se na mě a odešel k zavazadlům ostatních cestujících.