Od autora: Jaroslav Mašek

Jdu na koncert, kde bude hrát první housle kolegyně, kterou jsem před časem zval na večeři v době, kdy večeřela se svým přítelem, který bude sedět vedle mě.

„Známe se tolik let, ale co o tobě vlastně vím?“

(Inspirováno textem Michala Tučného k písni Karolína.)

„Jestli přijde z té hospody jako minule, tak mu řeknu, aby si sbalil kufr.“

Ale přece jen, jako všechny pusy, ani tahle nakonec nebyla tak úplně nevinná.

(Haruki Murakami : Norské dřevo)

Ode dne, kdy jsem ho spatřila, jsem už nepřestala čekat.

(Gilles Leroy : Alabama song)

Věděl, že s ní si bude mít vždycky co říct.

Někdy je těžké odlišit to, co se opravdu stalo, od toho, co se jen mohlo stát.

(Michael Cunningham : Domov na konci světa)

Právě tak se může změnit celý běh života – tím, že člověk nic neudělá.

(Ian McEwan : Na Chesilské pláži)

Chutná, jako ty malé žluté hruštičky, které jsme jedli, když mi bylo pět, tam v rohu, na konci zahrady, když ještě byla naše, než se prodala a začali tam stavět.

Chovali se, jako by jejich životy měly trvat věčně: tenhle život neměl žádnou zvláštní důležitost, byl to jen první z mnoha set, které budou následovat a oni v nich budou vychutnávat svou existenci.

(Hanif Kureishi : Buddha z předměstí)