kategorie: Povídky o 1 větě

„Tak to budeš jediný, kdo mu dá na vysvědčení známku.“

„A pane učiteli, budete nás učit i příští rok?“

„Nevadí vám, když to dám dolů?“ zeptal se a aniž čekal na odpověď, sklopil opěrku mezi sedadly a opřel si o ni ruku.

Jdu na koncert, kde bude hrát první housle kolegyně, kterou jsem před časem zval na večeři v době, kdy večeřela se svým přítelem, který bude sedět vedle mě.

„Známe se tolik let, ale co o tobě vlastně vím?“

(Inspirováno textem Michala Tučného k písni Karolína.)

„Jestli přijde z té hospody jako minule, tak mu řeknu, aby si sbalil kufr.“

Ale přece jen, jako všechny pusy, ani tahle nakonec nebyla tak úplně nevinná.

(Haruki Murakami : Norské dřevo)

Ode dne, kdy jsem ho spatřila, jsem už nepřestala čekat.

(Gilles Leroy : Alabama song)

Věděl, že s ní si bude mít vždycky co říct.

Někdy je těžké odlišit to, co se opravdu stalo, od toho, co se jen mohlo stát.

(Michael Cunningham : Domov na konci světa)