Věnováno Šárce
Vědět tak, co má v hlavě.
Jaroslav Mašek
Věnováno Šárce
Vědět tak, co má v hlavě.
Věnováno Viki
„Viki, pro tebe.“
…
„Tak vidíš, tati.“
Povídka vznikla jako reakce na status Viki:
„Mame jsem koupil snezenky, hele. A tobe ne, haha! Na to mas jiny chlapy… Nemas? No tak mas mit!“
Věnováno autorce druhé a třetí věty.
„Tak čau.“
„Jaký čau? Na viděnou!“
Začalo sněžit a už nikdy nepřestalo.
Lékaři léčí. Učitelé učí budoucí lékaře.
„Lepší ty prachy za lupeny prožrat.“
„Co bys chtěl od Ježíška?“
„Supemáket.“
„Ještě máme čas. To stihnu záchod.“
„Chytím tě.“
„Nechytíš.“
„Chytím.“
Nenápadně zpomalila.
Tvůj pokoj měl silné stěny snad.
(převzato z písně Dům č. 5)