Věnováno Pavlíně
Dlouho zvonil, a když nikdo neotvíral, otevřel si sám. Netrvalo mu to ani deset sekund. Ještě chvíli stál u dveří a naslouchal zvukům uvnitř. Měl štěstí. Majitelka ani její pes nebyli doma.
Prošel byt a uvažoval, zdali má začít se zlatem v ložnici, stříbrem v kuchyni nebo bronzem v obýváku. Nakonec to vzal pěkně popořadě. Když byl se sběrem drahých kovů hotov, posadil se do křesla u televize a přemýšlel, co dál.
Je na čase, aby na svém ubohém životě něco změnil. Možná, že právě teď je ta správná chvíle.
Rychle vstal, vrátil vše na původní místo, aby majitelka nic nepoznala, vyšel z bytu a na chodbě se na okamžik zastavil.
Rozhodl se, že se rozloučí stylově a nechá ty dveře otevřené. Bude to takové malé gesto. Symbol jeho nového začátku.