„Už opravdu musím jít,“ řekla a z jejího výrazu bylo vidět, že by raději zůstala.
„Utíkej, ať nepřijdeš pozdě,“ odpověděl.
Políbil ji na tvář a potom se krátce objali. Díval se, jak odchází. Po chvíli se otočila a zamávala mu. Zamával ji také. Přešla silnici a podívala se směrem, kde předtím stál. Ještě pořád tam byl a díval se na ni. Znovu mu zamávala a on ji odpověděl stejně. Ušla pár kroků a otočila se. Viděla, jak zvedá paži tak vysoko, jak jen dovede a přitom roztahuje prsty na zdvižené ruce, aby ho dobře viděla. Usmála se a zvedla ruku vysoko nad hlavu, aby si byla jista, že ji také vidí.
Než zahnula za roh, ještě jednou se otočila. Byla si jistá, že ještě neodešel. I když už nerozeznala detaily v jeho obličeji, věděla, že se na ni usmívá. Usmála se také. Byla šťastná. Naposledy si zamávali.
Když zmizela za rohem, stále se díval jejím směrem. Chtěl se za ní vydat a současně si přál, aby se vrátila zpátky.
Otočil se a pomalu vykročil na opačnou stranu.