Seděli na lavičce a mlčeli. Večerní slunce se jim opíralo do zad a příjemně je hřálo. V tichosti si ten okamžik vychutnávali. Věděli, že tohle je jejich poslední společné léto.
Od chvíle, kdy bylo jasné, že se blíží konec, si spolu více rozuměli. Už se nehádali. Dokonce začali jeden druhého respektovat. Proč tomu tak nemohlo být před tou nemocí?
Starší muž z ničeho nic vstal. “Jdu dovnitř,” pronesl a pomalu vešel do domu.