V neděli odpoledne bylo takové horko, že se dalo myslet jen na studenou sprchu, studené pivo nebo studenou zimu.
Pavla myslela na to první. Myšlenkami byla už ve sprše, když si ji všimla. Lesklé karty Maestro, ležící dva kroky před ní. Zvedla ji a pozorně prohlédla z obou stran. Karta měla platnost do konce roku. Sen o studené sprše byl naráz ten tam. Místo něho teď Pavla usilovně přemýšlela, má-li zamířit do nedaleké pobočky banky, jejíž klientkou majitelka karty byla, nebo jít raději rovnou na Městskou policii, kterou měla po cestě. Mohla také zavolat na telefonní číslo, uvedené na zadní straně karty. Rozhodla se však nejdřív poradit s policií.
*
„Počkej chvíli, mám tady nějakou slečnu. Já ti zavolám zpátky.“
„Co si přejete, slečno?“
„Dobrý den. Našla jsem platební kartu. Chtěla jsem se s vámi poradit, jestli ji mám dát na pobočku banky nebo si ji tady necháte.“
„Tak moment, slečno, hned vás zastavím. Musím vás nejdřív upozornit, že podle zákona je jakékoli nakládání s cizí platební kartou posuzováno jako trestný čin. Já nemůžu vědět, jak jste k té kartě přišla a co jste s ní dělala, než jste ji sem přinesla. Rozumíte mi? Můžu vám věřit, ale také nemusím. Proto, pokud tady chcete tu kartu nechat, tak já zavolám Policii České republiky, protože tohle nemůžeme řešit my na Městské policii, a budete muset čekat třeba i půl hodiny, než dorazí a sepíší s vámi protokol. Nejlepší by asi v tuto chvíli bylo vhodit kartu do schránky na pobočce banky, kam patří, a oni si ji tam zítra vyzvednou.“
„Dobře, tak já ji tam zanesu. Děkuju a na shledanou.“
*
Stála před pobočkou banky, ale žádnou schránku, do které by mohla kartu hodit, neviděla. Napadlo ji, že by ji třeba mohla vsunout do bankomatu, zadat opakovaně nějaký vymyšlený pin kód a poslat tím kartu do útrob bankomatu. Pak by to ale mohlo vypadat, že chtěla kartu zneužít. Po chvilce váhání vytáhla telefon a zavolala na číslo pro nahlášení ztráty karet, které si přečetla u vchodu a které se shodovalo s telefonním číslem uvedeným na kartě.
*
„…Pokud vám to nebude vadit, dám vaše telefonní číslo majitelce karty, aby vám zavolala a domluvila se s vámi na osobním předání karty.“
„Samozřejmě. A pokud by se během dneška neozvala, tak já zítra ráno zanesu kartu na tuto pobočku.“
„Já to takto majitelce sdělím. Děkuji vám a hezký den.“
„Není zač. Hezký den i vám.“
*
V pondělí ráno donesla Pavla kartu do banky. Pracovníkovi banky popsala situaci z předešlého dne. Ten o ničem nevěděl a řekl, že to prošetří.
*
Majitelka karty Pavle nikdy nezavolala.