Probudil ho zvuk deště zlehka bubnujícího na okno. Chvíli jen tak ležel a poslouchal tekoucí proud vody, když v tom si uvědomil, že venku neprší. Zvuk vycházel z bytu nad ním. Někdo napouštěl vanu. Podíval se na hodinky. Bylo pár minut po půlnoci. Otočil se na bok, poslouchal vodu naplno proudící z kohoutku a přemýšlel, jak asi dlouho bude téct. Voda, kterou zaplatí, i když ji jen slyší.
V domě není možné instalovat měřiče, a tak se voda rozpočítává mezi všechny nájemníky. Přestože on vodou šetří, každý rok za ni doplácí několik tisíc.
Zdálo se mu to jako věčnost. Znovu se podíval na hodinky.
Od chvíle, kdy se probudil, uběhlo skoro patnáct minut, ale voda o patro výš ještě pořád tekla. Měl sto chutí vstát a jít se nahoru zeptat, jestli je opravdu nutné napouštět plnou vanu.
Najednou nastalo ticho.
Když se znovu probudil, tekla voda ve vedlejším bytě. Bylo půl sedmé. Po deseti minutách se zastavila.
Soused má možná menší vanu, napadlo ho.