Díval se na ni, zatímco k němu mluvila, ale neposlouchal ji.
Myslel na něco jiného. Nechtěl ji už poslouchat, ani si s ní dál povídat.
Chtěl s ní spát.
A pak si znovu povídat. A milovat se a tak pořád dokola.
Moc jí to v té halence sluší.
„Dáte si ještě něco?“ vyrušil ho ze snění číšník.
„Já už ne, budu muset běžet,“ odpověděla. „Ale dej si něco, jestli chceš,“ dodala.
Zakroutil hlavou a byl okamžitě zpátky v realitě.
Dál se na ni díval, když k němu znovu začala mluvit, a po chvíli se přistihl, že neví, co mu právě řekla.
*
Mluvila k němu, ale poznala, že je duchem jinde. Tvářil se, že ji poslouchá, ale bylo vidět, že myslí na něco jiného.
Tušila, co to je. Myslela na to také.
Už několik týdnů bojovala s tou myšlenkou. Že opustí Petra a všechno, co až do teď společně vybudovali. Ale věděla, že to neudělá. Bylo v tom spousta rizik a nejistoty. A nechce zase začínat znovu.
Už několik týdnů ho nemůže dostat z hlavy. Pořád na něj musí myslet. Touží po něm.
Chtěla by s ním spát.
Je ráda, že tu teď jsou spolu.
Sluší mu to v tom svetru.
„Dáte si ještě něco?“ vyrušil ji ze snění číšník.
Chtěla by tu s ním ještě zůstat a vidí na něm, že on taky, ale řekne, že musí běžet.
Je lepší vymluvit se na práci než to nechat zajít příliš daleko.
Začala na něho znovu mluvit a po chvíli se přistihla, že myslí na něco úplně jiného.