„Osmnáct. Dopředu a po levé straně“, hlásí stevardka. Muž kývl a pomalu nastupoval. V uličce se na okamžik rozhlédl. Zadní třetina autobusu byla prázdná. Muž zamířil dopředu k sedadlu 18. Přední část byla už téměř obsazena. Tohle nechápal. Proč nemohou při prodávání jízdenek nejprve obsazovat všechna volná dvojsedadla a teprve při větším počtu cestujících doobsadit zbylá místa? Každý se určitě cítí pohodlněji, když má vedle sebe volno a může si tam například odložit své věci. Zvlášť, když je autobus poloprázdný. Když se přiblížil ke svému místu, všiml si, že sedadlo 17 je už obsazeno. Samozřejmě, pomyslel si. Dívka seděla u okna a četla. Až když muž promluvil, vzhlédla. „Sedím vedle vás“, oznámil jí. Dívka se pousmála a dále si ho nevšímala. Muž se po chvíli ohlédl. Vzadu bylo stále volno. 5 minut do odjezdu. Už stejně nikdo nepřijde, řekl si, vstal a dívce oznámil: „Nebudeme se tady zbytečně mačkat, když je vzadu tolik místa. Já si tam jdu sednout,“ pronesl důležitě. Dívka kývla, že rozumí. Muž došel až téměř nakonec, sundal si kabát, uložil si jej do prostoru nad sedadly a uvelebil se na místo u okna, v předposlední řadě. Jak tak seděl, zahlédl z okna přicházející skupinku asi 10 chlapců ve věku kolem 12 let, jak společně nastupují do autobusu. Trochu znejistěl. Pořád je tu dost místa, uklidňoval v duchu sám sebe. Možná se ale přece jen ukvapil a neodhadl situaci. Jeden z chlapců si sedl vedle něho, ostatní se usadili poblíž. Muž se podíval na hodinky. Minuta do odjezdu. „Promiňte pane, ale sedíte na mém místě“, uslyšel náhle a teprve teď si všiml jiného mladíka, který stál nad ním a ukazoval mu svou jízdenku. „Je tu ještě dost místa, tak si sedněte jinam“, odpověděl muž dost nevrle. Mladík vypadal, že je mu to jedno a posadil se na nejbližší volné sedadlo. Teď už určitě nikdo nepřijde, říkal si muž. Stejně už nesedím sám a autobus je téměř plný, tak co. „Mladý pane, tady mám sedět já“, zaslechl najednou před sebou. Starší žena se dožadovala svého místa po mladíkovi. „Kdyby mi ten pán v klobouku neseděl na mém místě, neseděl bych teď já na tom vašem“, okomentoval situaci mladík a hned se zeptal: „Nemůžete si sednout jinam?“
„To teda nemůžu“, odpověděla žena. „Rezervovala jsem si tohle sedadlo, abych byla blízko záchodům. Bývá mi totiž v autobuse občas nevolno.“ Mladík se zvedl a vrátil se zpět k číslu sedadla, které měl na své jízdence. „Asi si budete muset jít sednout na své místo, protože já nemíním být znovu vyhozen někým dalším“, řekl směrem k muži. Muž už nic nenamítal, vstal a viditelně rozladěn se vrátil na své původní sedadlo. Jak ukládal kabát, slečna si ho všimla. Muž se na ni podíval: „Nechápu, proč z toho zasedacího pořádku tady dělaj všichni takovou vědu“, pronesl směrem k ní. Odpovědi se ale nedočkal.